Deset týdnů


Zrovna jsem dnes psala kamarádkám vzkaz:

"můžu vám chvíli psát ódy na to naše úžasné mimino? 

Já ho žeru fakt :-) ještě pořád se mi stahuje krk při pomyšlení že by jsme ho neměli. Je úžasňák, umí krásně řvát, nadává jak špaček, brble. Usmívá se takovým krásným širokým bezzubým úsměvem, říkáme mu rohlíček. Povídá. Ví potvora jak na mě. Stačí zamrkat, zamávat těma úžasnýma řasama a že to umí ... tak lehce a pomalu :-))) 

Ivka přijde, shodí co má na sobě, taška do kouta a letí za Onďou :-) 
Ráno jsem udělala snídaně, svačiny, jdu si lehnout, Fero má Ondráška přituleného a drží ho za ruku. 
Co víc si přát? 
Já jsem šťastná jak blecha, fakt že jo. 
Jdu se vysmrkat :-)"

tak takhle nějak mi je :-)

Lov na "rohlíček" ... nepovedlo se ... úsměv je zatím vzácné koření :-) 
Fotila jsem v postýlce, ano seděla jsem u Ondry v postýlce a cvakala jeho povídání s králíky na kolotoči 







každodenní trénování na bříšku 



víkendové focení s Ivčou 




0 komentářů:

Používá technologii služby Blogger.

Search This Blog

 

Blogger news

About